Jan Merta (malíř)
Narozen 4. prosince 1952 v Šumperku.
Otec byl evangelickým farářem ve Valteřicích. Matka pocházela z rodiny repatriovaných polských exulantů. Má dva starší sourozence. V roce 1953 se rodina stěhuje na sbor Českobratrské církve evangelické do Liberce, kde je farář Merta po nějaké době zbaven tzv. státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, protože se tamní evangelický sbor jevil státním úřadům jako příliš aktivní. Otec pak pracoval ve sběrných surovinách, matka v Jedličkově ústavu. Otec je Janovým prvním učitelem realistické malby, později Jan navštěvuje Lidovou školu umění.
60. léta
Roku 1966, v době počátků politického uvolnění, rodina přesídlí do průmyslového Ústí nad Labem, kde je otci povoleno vykonávat povolání faráře. V Ústí Jan opět navštěvuje Lidovou školu umění, zde se setkává s malířem Janem Danielem Smetanou, který své žáky seznamuje s moderním uměním (Kubišta, Zrzavý, Gogh…).
V roce 1968 cestuje Jan s učitelem Smetanou do Vídně, kde navštíví Kunsthistorisches Museum a poznává originály starých mistrů (Tizian, Bruegel, Rembrandt..). Na jaře 1968 Janův „kádrový profil“ nebrání jeho přijetí na Střední odbornou školu výtvarnou v Praze (tzv. Hollarku). V srpnu 1968 zažívá vpád okupačních armád Varšavské smlouvy do ústeckého kraje a v atmosféře stávek a revolt proti sovětské okupaci odchází studovat do Prahy.
70. léta
V roce 1972 navštíví s ústeckou Lidovou školou umění Leningrad a Ermitáž. Po maturitě v roce 1972 se hlásí na AVU, ale není přijat. Zůstává v Praze a vykonává různé neumělecké profese.
Na jaře 1973 skládá znovu přijímací zkoušky na AVU a později na Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, ale jako dítě z nábožensky založené rodiny nemá v době normalizace naději na přijetí. Opět vykonává nejrůznější neumělecká zaměstnání.
V období 1974-1978 je poprvé ženatý.
Od roku 1975 pracuje u OPBH (Obvodního podniku bytového hospodářství) jako provozní technik a díky tomu může získat domovnický byt a při studiu se živí jako uklízeč domů.
Maluje pouze po víkendech.
80. léta
V roce 1980 vstupuje za pomoci známého do Svazu českých fotografů, a to mu umožní získat tmavý a vlhký nebytový prostor v Petrské ulici, který si vlastnoručně upravuje na ateliér.
V roce 1981 navštěvuje kurz kresby figury v LŠU na Žižkově u Vratislava Plačka a znovu se hlásí na AVU, tentokrát je přijat, jeho spolužáci v ateliéru malby profesora Oldřicha Oplta jsou vesměs o několik let mladší. Během studií se díky spolužákům seznamuje s českou neoficiální uměleckou scénou (Čestmír Kafka, Stanislav Kolíbal, Václav Boštík, Zdeněk Palcr, Adriena Šimotová a další) a díky přízni knihovníka pana Kroba se ze „zakázaných“ časopisů a knih dovídá o současném umění světovém.
Mezi lety 1984-1987 se účastní čtyř neoficiálních (nepovolených) výstav současných mladých umělců – většinou (ale ne jenom) studentů vysokých výtvarných škol. V pátém ročníku (1986) se pokusil ukončit studium, ale jeho práce nebyly připuštěny k obhajobě, nenašel se nikdo, kdo by se byl ochoten ujmout oponentury, protože jeho práce na téma „Hostiny“ se příliš odlišovaly od toho, co škola v té době požadovala. V témže roce prodává svůj první obraz a seznamuje se s manželi Janou a Jiřím Ševčíkovými.
V roce 1987 – absolvuje, vedoucím jeho diplomové práce na téma „Člověk a hudba“ je po odchodu profesora Oplta do důchodu docent Jiří Ptáček. Profesor Oplt se ochotně ujal oponentury a odvrátil opětovný vyhazov, který navrhoval tehdejší prorektor profesor Václav Pospíšil. Diplomová práce byla nakonec ohodnocena známkou „výborně“. V létě 1987 se oženil s Lenkou Cejpovou, která se postupně stala jeho asistentkou, spolupracovnicí, spolukurátorkou, spoluautorkou textů a přísnou kritičkou.
Po absolutoriu učí několik měsíců kresbu v kurzu pro dospělé a vydělává si restaurováním, ale později už se živí pouze jako umělec na volné noze.
V roce 1988 se mu narodil syn Tomáš.
V lednu 1988 se účastní Palachova týdne. Zapojuje se do tzv. „Aktivu mladých“, který se pokouší politicky vymezit vůči praktikám tehdejšímu Svazu československých výtvarných umělců a vůči oficiální výtvarné scéně. V létě pracuje v Libkově v Železných horách, kde pobývá u manželčiny rodiny.
V roce 1989 se mu narodil syn Jonatan.
Na podzim 1989 se účastní demonstrací a poté, co umělci obsadili galerie, působí v Galerii mladých u Řečických a později v Galerii Václava Špály. Stává se členem OF. Oslaví silvestra 1989 v Lucerně a pak se vrací ke své výtvarné práci a politiku přenechává profesionálům. Oba s manželkou pracují na volné noze, což je zpočátku ještě za socialismu a pak v době „obnovování kapitalismu v Čechách“ záležitost dosti dobrodružná a jednání s úřady často nervydrásající.
90. léta
Na jaře 1990 cestuje podruhé v životě za železnou oponu – na území kapitalistického západního Německa a do Amsterdamu. V létě 1990 navštíví v rámci projektu Dialog Los Angeles / Prague Spojené státy americké. Navazuje spolupráci s jedním z prvních soukromých galeristů Tomášem Procházkou.
V letech 1991–2002 je zastupován Galerií MXM v Praze, kterou po smrti manželů Procházkových vede Jan Černý. V roce 2002 ukončení činnosti galerie završily povodně.
V roce 1991 – si pronajímá jako letní ateliér třídu v prázdné škole v Libkově. Někdy touto dobou se konečně zbavuje domovnických a uklízečských povinností.
V roce 1992 strávil půl roku na stipendijním pobytu Nadace BINZ 39 ve švýcarském Scuolu.
V letech 1994-95 pracuje v Praze a v bývalém hostinském sále v Hodoníně u Nasavrk. Aby měl někde trvalý prostor pro svůj ateliér, kupuje v roce 1995 domek v Českých Lhoticích. Pustí se do rozsáhlých oprav domu a úprav zahrady a ještě v témže roce na staveniště stěhuje své obrazy.
V roce 1996 namaloval jenom jeden obraz – Holandskou krajinu.
V létě 1998 musí kvůli privatizaci opustit ateliér v pražské Petrské ulici, loučí se s ním „rodinnou výstavou“ a na jeden rok se přestěhoval do ateliéru při Centru pro současného umění Praha v ulici Jelení.
Od roku 1999 pracuje celých 11 let v ateliéru v areálu mateřské školy v Hlubočepích, který mu zapůjčil Martin Mainer.
2000 – dosud
Roku 2003 se seznamuje s německými galeristy Jörgem Johnenem a Rüdigerem Schöttlem a od tohoto roku spolupracuje s Galerií Johnen+Schöttle v Kolíně nad Rýnem (později Galerie Johnen v Berlíně), a to až do roku 2015, kdy tato galerie ukončila činnost, a od roku 2004 s Galerií Rüdiger Schöttle) z Mnichova a rovněž s rakouskou Galerií Martin Janda z Vídně. Někdy v této době se seznamuje s galeristou Zdeňkem Sklenářem a během několika let se postupně rozvíjí spolupráce s jeho galerií.
V zimním semestru 2009/2010 působil jako hostující pedagog v Šalounově ateliéru při AVU.
V 2010 opět stěhuje svůj pražský ateliér, tentokrát do budovy bývalých elektrických podniků v Praze 7 (ORCO), a v červenci 2012 do Radlické ulice na Smíchově, kde pracuje doposud.
Roku 2013 navazuje spolupráci s galeristou Michalem Mánkem a jeho Galerií SVIT, která trvala do roku 2022, kdy galerie ukončila činnost.
V roce 2005 a opakovaně v roce 2009 získal výroční cenu časopisu Pars pro toto Osobnost roku za výtvarný počin.
Několikrát byl členem komise Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Od roku 2020 je členem České akademie vizuálního umění (ČAVU).
